Cestování,  Workaway

WORKAWAY – PRVNÍ DOBROVOLNICKÁ ZKUŠENOST

Tak je to tady. První měsíc našeho workaway dobrodružství je za námi a přišel sepsat tuhle zkušenost čas dát dohromady první postřehy. Jaké to bylo? Splnilo všechno naše očekávání? Nebo je dokonce předčilo? Jaký je to žít u úplně cizích lidí? Zvládali jsme práci? Neměli jsme hlad? A jak je to třba s praním?

Co je to workaway?

Workaway je platforma, kde se potkávají dvě strany – hosté a hostitelé. Hostitel nabízí ubytování a stravu a host na oplátku pomůže tam, kde je zrovna potřeba.

O tom, jak to funguje, co můžete dělat a co děláme třeba my, nebo kolik takové workaway dobrodružství stojí si můžete přečíst v samostatném článku!

Kde jsme byli?

Vezmeme si to hezky popořádku a začneme tím, kde jsme ten první měsíc vlastně strávili. Celý únor jsme prožili v Haagu, hlavním politickém městě Holandska s nejlepší rodinou, jakou jsme si mohli přát. Konkrétně ve čtvrti Scheveningen. Oficiálně část Haagu, neoficiálně vesnice s mořem, ze které jste tramvají za 15 minut v centru.

Místo bylo naprosto boží. Pláž na běhání, domky okolo na kochání a město co by kamenem dohodil na zábavu. Krom toho za těch 15 minut taky dojedete na nádraží, ze kterého můžete pokračovat všude po Holandsku. Třeba do Rotterdamu asi za 20 minut, do Amsteru za 50.

U koho jsme bydleli?

Pochybuji, že bychom mohli mít na výběr větší štěstí. Kromě toho, že místo bylo přebáječný, s rodinou se to nedalo srovnat. Emmy, André a jejich rozkošné děti Anna a Mart se nám navždy zapsali do srdce a pevně věřím, že jsme je neviděli naposled. Dokonce i děti, přestože téměř neuměli anglicky, si k nám během pár dní našli cestu.

André nám dal vždycky spoustu typů co dělat a kam jít. Taky si z nás dokázal bez sebemenších zábran udělat srandu nebo nás vůbec nevnímat. Což je do určité míry super, protože si pak nepřipadáte jako na návštěvě, ale prostě jako člen domácnosti.

Emmy stála za vedením celé ďomácnosti a zároveň rekonstrukce, na které jsme pomáhali. Byl to její nápad, její sen a její projekt. Emmyným hlavním poselstvím bylo udržet nás šťastný a s plnými žaludky. Oboje plnila celou dobu na jedničku a cítili jsme se díky ní vážně skvěle.

Náš pokojíček byl vlastně půlka obýváku, který byl předělený hromadou krabic tak, abysme měli jakš takš soukromý prostor.Nebylo to místo, kde bysme se mohli stoprocentně zavřít před světem, ale od začátku jsme s tím počítali. Půlroku bych tam asi strávit nechtěla, ale jelikož jsme s rodinou vycházeli skvěle a když šli spát, měli jsme celé patro pro sebe, na ten měsíc to bylo naprosto vpohodě.

Co zahrnovaly naše pracovní povinnosti?

V pracovní dny nás nečekalo nás žádné děsivé vstávání, ale pohodové ráno se snídaní a „nástup“ v devět hodin. Pracovali jsme 3 dlouhé, nebo 4 kratší dny v týdnu. Nebylo to rozhodně žádné otročení, ale fajn práce, při které jsme si zvládli za den dát pauzu na oběd a k tomu dvě kratší na kávu.

Neustále jsme se učili něco nového, od učení tam byl především Klass, Andrého tatínek, kerý jezdil tři dny v týdnu vypomáhat. A co jsme tedy dělali? Fíla většinu času trávil natíráním střechy – impregnací a přípravkem proti červotočům. Kromě toho pomáhal vždy tam, kde byla potřeba síla a výška a boural zdi. Já řezala spoustu cihel a železa, pár cihel taky vybourala, postavila podpory pod střechu, namáčela cihly, ohýbala železo, vrtala a hodně zametala a dělala podavače.

Pro nás oba to bylo neskutečně povzbudivé. Hled první workaway a rovnou jsme jeli dělat něco v čem jsme byli naprosto nezkušení a ne zrovna sebevědomí. Kupodivu jsme nakonec byli opravdu useful, naučili se spoustu věcí a užili si srandu.

Čím jsme se bavili, když jsme zrovna nepracovali?

Hlavně jsme cestovali. V Nizozemí je tak strašná spousta krásných měst, co stojí za návštěvu, že jsme se celý měsíc bez problému zabavili a když jsme zrovna někde nebyli, tak jsme výlety plánovali. O Nizozemských městech proto napíšu samostatný článek. Není to jen Amsterdam, zdaleka ne.

Kromě toho jsme chodili běhat na pláž a po městečku, navštívili několik muzeí a ochutnali spoustu mísních dobrot, občas zašli do nějaké kavárny a taky zašli na novou tetovačku.

Co jsme jedli?

Že se náš život v normálním režimu točí dost kolem jídla, není žádné tajemství. Co jsme teda jedli v Nizozemí? V Nizozemí, stejně jako v mnoha západních zemích, je běžné jíst studený oběd a teplou večeři. K snídani a obědu se tak jí většinou chléb s čímkoliv, co je k dispozici (chléb tam bohužel znamená něco, co bychom v Čechách hodili do toastovače, žádná skvělá kurka a šťavnatá střídka). U Emmy to fungovalo tak, že se vyndalo všechno možný na stůl a každý se obsloužil. Většinou nechyběl sýr, burákové máslo a čokoládové posypky.

Jo. Čokoládové posypky na chleba. Ne na dort. Jedna z divnověcí holandské gastronomie. Ale v kombinaci s burákovým máslem je to vlastně dobrota, kterou budu mít s Nizozemím vždy propojenou. My jsme tedy kromě pečiva občas snídali ovesnou kaši, na kterou nám Emmy nakoupila suroviny a k obědu párkrát, když bylo venku extra hnusně, uvařila polévku.

Večeře byly teplé a jedla společně celá rodina. Většinu dní bylo jídlo vege a vždycky ho bylo spousta. Nejčastější byl asi stamppot – šťouchané brambory smíchané s další zeleninou. K tomu nějaká bílkovina a nikdy nesměla chybět jablečná omáčka.

Kromě toho jsme v průběhu práce dali vždycky dva snacky v podobě sušenek, když jsme měli hlad, mohli jsme si ulovit cokoliv v kuchyni a kdyby nám něco chybělo, stačilo říct Emmy. Měli jsme přísun spousty dobrého jídla, ovoce i sladkostí. Což rozhodně není samozřejmostí, ale vybrali jsme prostě dokonalého hostitele! 🙂

Jak to bylo s praním nebo úklidem?

Po týdnu přišel čas, kdy začaly docházet zásoby spodního prádla a my potřebovali vyprat. Zeptali jsme se Emmy, zda můžeme použít pračku, dostali instruktáž a pračku od té chvíle mohli využívat kdykoliv byla volná.

Jelikož úklid nebyl v popisu naší práce, nikdo ho po nás nevyžadoval. Uklízeli jsme si tedy svůj pokojík, nenechávali po sobě nepořádek v kuchyni nebo koupelně, pomohli po jídle s nádobím nebo vyklidili myčku. Občas jsme k tomu vysáli společné prostory a to bylo asi tak všechno.

Jak se nám dařilo držet budget?

Upřímně, moc nedařilo. Přesto, že jsme se nějak extra nerozcapovali, nechodili do restaurací, ani nic nenakupovali, budget, co jsme si představovali jsme překročili o dost.

Jasně, je v tom tetovačka a ubytování v Airbnbčku na výletě, to jsou dva větší výdaje, se kterýma jsme počítali. Pak jsme měli kartu do muzea, která se sice vyplatila, ale levná zrovna nebyla. Ale fakt nás překvapilo, jak moc se nakupily všechny ty streetfoody, kavárny, stroopwafle.

A druhou položkou, co nás hodně překvapila byla mísní doprava. Jasně, počítáte s tím, že se na výlety musíte nějak dostat a že to bude něco stát. I přesto, že jsme se vždycky snažili volit výhodnější variantu to nedopadlo tak, jak bychom si představovali. A největší položkou nebyly cesty na výlety vlakem nebo flixem. Bylo to popojíždění travají po do města a na výletě na ostrově.

Takže bacha na to. Budget je fajn hlídat v průběhu a uvědomovat si, za co člověk utrácí. V tom pípání kartičkama u terminálů se člověk lehce přestane orientovat a ztratí přehled. Byl to první měsíc a my počítali s tím, že budget nedodržíme. Jednak proto, že jsme zvyklí na jinej životní styl, druhak proto, že při výletech po městech v Nizozemí prostě utratíte víc, než někde v přírodě na severu Norska.

Uvidíme se ještě někdy?

Jak už jsem pala výš, pevně věřím, že se ještě někdy uvidíme. Ale kdo ví? U nich doma se za ten rok a půl už výstřídalo spoustu lidí. A spoustu jich přijde ještě po nás. Stejně tak my ještě navštívíme spoustu domovů a jen čas ukáže, kdo pro nás byl jen zastávkou a kdo nás bude provázet i zbytkem cesty životem. Po měsíci jsme ale zatím stále v kontaktu, tak to vidím nadějně.

Každopádně až bude rekonstrukce hotová, Emmy plánuje pozvat všechny, kteří se na projektu podíleli. A pokud nebudeme zrovna trajdat někde moc daleko nebo nebudeme moct cestovat z jiných důvodů, určitě plánujeme na tuhle velkou opening party přijet. Takže jo, snad se uvidíme :).

 Jaký tedy byl první měsíc dobrovolničení?

První zkušenost byla jedním slovem: skvělá! Po prvním měsící bych workaway doporučila každému. Už ten jeden měsíc nám dal strašně moc zkušností. Už jen to soužití v domácnosti lidí, kteří jsou pro Vás naprosto cizí, mají jiné návyky, jazyk, kulturu… Dá vám to prostě strašně moc. A Váš manžel se třeba naučí pomáhat v kuchyni :D.

Po dalším měsíci už ale také vím, že to tak nemusí být vždycky. S rodinou si nemusíte tolik sednout a v rodině si pak nikdy nemůžete připadat tak dobře, jako jsme si připadali tady. O tom ale až příště. Teď to jen uzavřu tím, že jsem neskutečně vděčná, že jsme první měsíc strávili právě tady.

Díky, Emmy a André!

Jak jste na tom Vy? Láká Vás tahle forma cestování?

Vaše Leontýna.

Jeden komentář

Leave a Reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.